Lusia a její svět

Jsou dvě strany, strana dobra, nebo-li strana andělů a pak je tu strana zla, jinak-li řečeno, strana démonů. Tyto dvě strany spolu soupeří.

Démoni chtěli ovladnout svět a z otročit si svět, ale to by tu nesměli být andělé a nekazili by jim to.

To nejvíce štvalo jejich velitele . A aby toho nebylo moc museli se držet v utajení, protože kdyby lidé zjistili že existují nadpozemské bytosti začli by se bránot a to by se ještě zhoršilo.

Vůdce démonů seděl na trůně. Vypadal jako člověk a přesto jeho vzhled byl hrozivý.
,,Agaresi'' zahřměl démon nejvíše postavený.
,,Ano otče?''ozval se hlas který patřil chlapci. Z řady vyšel mladík, věkově by jsme ho odhadovali tak na 22let.

Černé vlasy, ještě černější než noc, rudé oči a přesto andělský obličej, bledší pokožka a špičatější brada, působil přímo andělsky. (Já o démonech se řiká že maj červenou kůži, rohy , že jsou chlupatí po celém těle, ale podle mě to není pravda.
Démoni se často uznačují jako padlí andělé a ti byli přeci pohlední takže....) A ještě jeho černé křídla tomu napomáhala
,,Půjdeš do úpatí andělů a přivedeš mi syna jejich velitele'' Agares jen přikývl a vydal se připravit na cestu.

Výhoda démonů byla že mohli změnit zvhled takže nebylo pro něj problém aby se dostal do králoství kde jsou samí andělé, jak pohlaví mužského tak i pohlaví ženského.
 Ženy ho však nezajímaly, měl zálusk na Michaela (oheň) syna jejich vůdce. Archanděl Michael. Jsou dva hruhy andělů a to archandělé a andělé.

Neviděl v tom velkej rozdíl jen to že archandělé bojovali a andělé si hráli zadky a nic nedělali, jen maximálně srali démonské klany.

Agares došel do svých komnat kde si začal balit jen ty nejnutnější věci. Stejně se moc nezdrží.

Zítra před svítáním vyrazí aby tam došel když bude úplná tma aby si jej nikdo nevšiml. A kdyby jo, tak změní vzhled a budou si myslet že to nějaký zbloudilí anděl či archanděl.

Do pokoje vešla žena, tedy dívka.

Člověk, jeho otec jí unesl stim že bude služka a nebo hračka pro nadržené démony.

 Na táci který držela v rukou tak byla večeře.

Nic neřekla, jen položila tác na stolek, který měl mladík v pokoji a opět zmizela.

Ušklíbl se, on sám si sní párkát pohrál, jak se bránila  a  obzvlášzě její ostrý jazyk. Tehdy ještě nevěděla co jsou zač.


Sedl si ke stolu a snědl večeři, pak se šel omýt a pak spát.
________________

Probudil se když se pomalu začlo svítat. Neochotně vylezl z postele a  šel do koupekny kde se omyl a pak oblékl.

Šel do jídelny kde na něj čekala bohatá snídaně. Rychle jí do sebe hodil a vyrazil na cestu.

Údolí andělů je docela daleko, ale cesta vždy ubíhá rychle a snad bude do večera na místě.

_______________

Agares k večeru dorazil k údolí andělů a archandělů. Káždý by si předestavoval že andělé jsou v nebi, ale ne, nejsou. Mají své vlastní údolí, někteří tomu řikaj nebeské údolí, ale nejmenuje se tak, nikdo neví jak se jmenuje, jen hlavní archanděl a hlavní anděl.

Bylo překvapivé že bránu nikdo nehlídal, stejnak Agares zůstal opatrný a zůstaval ve střehu.

Agares se opatrně rozhlížel.

Najednou se oběvila nějaká postava, démonský potomek se běžel rychle schovat. Díval se na postavu která si to mířila přímo k němu.

Díky tomu že je démon se jednoduče ve tmě orientoval a tak si mohl anděla či archanděla dobře prohlédnout. Blonďaté vlasy do půl zad, sem tam hnědý pramen, andělská tvář, modré oči. Postava docelá drobná, býlí oblek, křídla z bílého peří jen okraje byli rudé. U pasu měl pouzdro a v něm meč.

Agares v něm poznal Michaela, archanděla kterého měl unést. Nečekal že Michael bude tak pohledný, archandělovo tělo přímo vyvolávalo pocit že ho někdo musí laskat a být k němu něžný.

Démon si počkal dokať anděl nebude úplně u něj a.......