Pro štěstí se musí vydržet 8.kapitola
Seběhnu schody, vidím, jak táta otevírá dveře a do domu si to nakračuje nějaká blondýna, byla oblečená v růžovém, až moc mi připomněla mámu a Ninu, začal se mi zvedat kufr. Za ní byl chlap, byl tmavší pleti, širší postavy a takový přísný a chladný výraz. Vyšel z verandy a za ním kluk, byl asi o něco starší než já. Byl vysoký, černé nepoddajné vlasy mu padaly do obličeje, snědá pokožka, štíhlá a svalnatá postava. Mňam. Je krásný, ale nelíbí se mi pohled, kterým se na mě dívá, přímo hladový, toužebný, jako vlk, když chytne zajíce a chce si ho dát k večeři, mám pocit, že já jsem ten zajíc. A jeho otec, ten se na mě dívá stejným pohledem, trošku se otřepu a sejdu schody, jdu k tátovi, zdvořile pozdravím. Kluk se mi za pár minut představí jako Pete. Strýc se jmenuje Robert a teta Tereza. Je to taková důra, podle mě a jak se zdá, tak táta nemá moc velkou radost s toho, že je tu budeme mít celý víkend.
„Tak se půjdeme najíst,“řekne táta a vede nás do kuchyně, tedy je, já jdu vedle táty a jsem tím vystaven hladovému pohledu ze strany bratrance a strýce. V kuchyni si sednu na své místo, vedle mě Pete, naproti Robert a vedle něj Tereza, stůl je do kruhu, takže táta si sedne vedle mě, jídlo je nandané a všichni se do něj můžeme pustit. Sním půlku a dál už nemůžu, napiji se džusu, náhle se zakuckám, na své pravé noze cítím nějaký dotyk. Kouknu se na nohu, vidím tam Peteho ruku. Sundám jí a ještě se napiji. Táta se na mě kouká pohledem:“no, aby ses neutopil,“ zašklebím se na něj.
„Půjdu si lehnout, tati, není mi nějak dobře,“řeknu a zvednu se od stolu.
„Dobře, ale to bys mohl Peteho doprovodit do pokoje,“řekne táta, trošku s sebou ceknu, nevím, jestli je to dobrý nápad.
„Jo,“řeknu jen, naznačím Petemu, aby se zvedal a následoval mě. Když si je jistý, že z kuchyně není na nás vidět, tak mě přirazí ke zdi. Nepatrně heknu a naštvaně se na něj podívám. Na svých rtech ucítím polibek. Začnu se bránit. Když se ode mě odtrhne, tak mu vrazím facku.
„Idiote, co si myslíš, že děláš?“vyjedu na něj a jdu k sobě do pokoje, on jde za mnou. Znám ho jen chvilku a už ho nesnáším. V pokoji si sednu ke stolu a vyndám si učení, mám spoustu domácích úkolů. Zrovna dělám matiku, ta mi jde (mě nejde:D) Počítám příklady a nevnímám jeho řeči. Nesnáším ho. Už jsem se rozhodl (páni, ten je ještě lepší než já:D). Když dopočítám matiku, zapnu počítač a přihlásím se na e-mail. Mam tam několik e-mailů od kamarádů z Lichtenštejnska. Jsou to většinou nějaké prasárny, nebo blbosti, když to všechno prohlédnu, tak se odhlásím a jen brouzdám po netu. Chvilku hraji Warcraft. Když mě zabijí, tak se odpojím, otočím se a vidím Peteho, jak stojí přímo za mnou a šklebí se na mě. Hajzl jeden. „Baví tě to hodně?“vypálím na něj vztekle. „Jo, ani nevíš jak,“odpoví a pohladí mě po rameni. Sakra, ať na mě nesahá, hrozně mě to rajcuje. „O co se pokoušíš?“zeptám se a sundám jeho ruku ze svého ramene. On si mě natočí a zadívá se mi do očí. Jeho oči mě přímo propalují. Ten hladový pohled, sakra, už blázním. Odstrčím ho a zvednu se, jdu do obývacího pokoje, kde je táta a jeho sestra. Sednu si k tátovi a do ruky vezmu nějaký časopis, co je na stole – něco o autech. V autech se vyznám asi tak jako sestra v tělocviku. Když mě přestane bavit prohlížení aut, tak se zaposlouchám do rozhovoru. Kde je vůbec Richard? Zvednu se a jdu k sobě do pokoje, vidím Peteho, jak se mi přehrabuje ve věcech, tak to chlapeček posral.
„Hele, tobě nikdo neříkal, že se nemáš hrabat v cizích věcech?“vyjedu na něj, jen nepatrně pokrčí rameny, notes, který drží v ruce, dá na stůl a přejde ke mně. Je vyšší a taky má silnější postavu, nepatrně couvnu, až narazím do dveří, který jsem zavřel, já magor.
„Snad se mě nebojíš, štěně,“zašeptá a chytne mě za paži. Potichu vypísknu. Přitáhne si mě k sobě, skloní se a políbí mě, je něžný a krásně líbá. Cítím, jak se pomalu oddávám. Několikrát s sebou cuknu a pak se podvolím. Jeho polibky mu začnu oplácet, obejmu ho okolo krku a víc se k němu přitáhnu. Pak se ode mě odtáhne.
„Tohle nejde,“řekne a pustí mě. Nechápavě na něj koukám, on mě tu svádí a pak mě nechá? To jsem ta v tom líbání hroznej? Nevím proč, ale začnu brečet.
„Není to tebou, ale tohle není správný, sakra, měl bych se naučit ovládat,“zaslechnu Peteho hlas. Ublíženě si sednu na postel a hlavu si dám do dlaní, někdo mě obejme a hladí po vlasech. Lehce se opřu o svalnatou hruď a zavřu oči
Vysadí si mě na klín a políbí mě do vlasů, tohle je divný, neznám ho a už bych s ním spal, tohle není normální. Kdyby tohle zjistil táta – ví, že jsem na kluky, ale za tohle by mě nejspíš zabil. Z přemýšlení mě vytrhne žhavý polibek na krku. Vzdychnu a víc nastavím krk, tohle je jedno z mích nejcitlivějších míst. Rukou zajede pod tričko a začne mi třít bradavky, zasténám a zakloním hlavu, kterou si opřu o jeho rameno. Druhou rukou mi zajede pod kalhoty a pod boxerky, začne třít můj penis. Celý se začnu třást slastí. Jednou rukou mi neohrabaně sundá kalhoty, já jen sedím, nejsem ničeho schopný, sundá si mě z klína. Položí mě na postel a pohladí mě po vlasech. Políbí mě a v tom polibku se ztratí i můj slastný výkřik. Unaveně oddychuji, sundá mi triko a já před ním ležím jen v Adamově rouši. Lehce se začervenám, když si prohlíží mé oholené tělo. Usměje se na mě a zase mě políbí, polibek mu oplatím a obejmu ho okolo krku. Jednou rukou jede po mém těle, až se zastaví u mého přirození. Pohladí ho a jede níž, roztáhne mi nohy a dá si je okolo pasu, jedním prstem objede můj otvůrek. Začnu se bránit, nechci to, nikdy jsem s nikým nespal. Prstem do mě vnikne. Já cítím palčivou bolest. Vyndá prst, stáhne si kalhoty do půl stehen, nasliní prsty, jedním do mě vnikne, pak druhým, třetím, a dokonce čtvrtým, bolí to. Potichu kňučím bolestí. Několik minut s nimi ve mně pohybuje, pak přidá i palec, pomalu do mě vnikne celou pěstí, semkne jí a já se rozpláču. Všechno vzrušení ze mě opadlo. Cítím, jak rukou do mě proniká ještě víc, bolí to, chci, aby byl konec, prosím. Vyndá ruku, ani nevím kde, vezme kondom, nasadí si ho a vrazí ho do mě, chce se mi křičet, ale nemohu, nemám sílu. Jak jsem mohl tak snadno naletět? Nesnáším ho! Z očí mi tečou další slzy. Nejde o bolest, ale o ponížení, tohle je ta nejhorší věc, co se mi kdy mohla stát. Cítím, že už bude brzy hotový. Vysune ho ze mě, sundá si kondom a vystříká se na mě, ach Bože, tohle je tak ponižující, ležet tu jen tak, hlasitě vzlykat a navíc být postříkán cizím spermatem. Pete se oblékne, podívá se na mě a odejde z pokoje, no počkej, hajzle, tohle ti nedaruju. Zvednu se z postele, přejdu k židli, kde je župan, obleču si ho a jdu do koupelny, napustím si plnou vanu, dám si tam pěnu do koupele a položím se tam. Bolí mě zadek, ani na něm nemůžu sedět, tak se jen nechám nadnášet. Kouknu se z malého okýnka, venku se už začíná pomalu stmívat, nechce se mi jít do pokoje, co když tam je Pete? Nechci ho vidět a to prý chodí do stejné školy jako já, tiše se modlím, že se tam s ním nepotkám. Voda začíná pomalu chladnout, zvednu se, osuším se, obleču si župan a jdu do pokoje, naštěstí tu není. Obléknu si čisté oblečení, trenky, bílé džínsy, u kapes mají provázkové lemování, bílé triko s potiskem a přesto černou mikinu. Rozčešu si ještě mokrý vlasy. Když jsem dostatečně oblečen, jdu do kuchyně, kde je Richard, Tereza, Pete a táta o něčem žhavě diskutují. Nenápadně projdu okolo stolu, dojdu ke skříňce, kde mámě skleničky, jednu si vezmu, z linky si vezmu láhev s minerálkou a jdu k sobě do pokoje, nechci se tam moc zdržovat. Nechci, aby ten mizera viděl, jak moc mi ublížil. Pití se skleničkou položím na stůl, naliji si a trošku se napiju, sednu si opatrně na židli, trošku zaskučím, ještě, že ta židle je měkká, jinak bych to asi nevydržel a zhroutil bych se. Snažím se být silný, ale nejde to – rozpláču se. Vytáhnu si nějakou učebnici a snažím se učit, ale nemohu se soustředit. Ani nevím jak, ale hlava mi padne na učebnici a já vidím už jen černo, jaká úleva.
Ráno se probudím a ležím v posteli? Neusnul jsem na židli? Jsem hodně zmatený. Nebyl včerejší den jenom noční můra? Zavržou dveře a já vím, že to noční můra nebyla.
Komentáře
Přehled komentářů
moooc hezký,už se těšim na pokračování. jsem zvědavá kdo dá Petemu zavyučenou,takhle by se chovat neměl... chudáček Denis...
:D
(paks, 4. 1. 2011 20:40)pekny pekny kdy bude pokracko uz se na nej tesim doufam ze jsi tuhle povidku nevzdala :((
................
(Akyra, 5. 6. 2009 22:57)souhlasím z holkami uža kapitolka a rychle další
www.may-darrell.wgz.cz
(May Darrellová, 5. 6. 2009 19:50)
Ahojky Lusio,
kapitolka byla krásná. Moc se těším na další ;-)
honééém!!!
(ebika, 5. 6. 2009 16:36)
Chudáček *lituje ho* .Ten Pete by si zasloužil...
Nechci být sprostá.
Honem pokráčko!!!
Co bude dál...
(Hatachi, 26. 6. 2011 17:32)