2.kapitola - rozdíl mezi snem a realností
„Tati, doma jsem už týden a nic mi není, je mi dobře,“nadává Kira.
„Máš teplotu, dneska do školy rozhodně nepůjdeš,“řekne jeho otec a odvede chlapce z kuchyně do jeho pokoje, jak rád by ho hodil do své postele, ale to nemohl, škoda.
„Tati, já nechci už ležet,“otočí se k němu chlapec čelem. Obejme ho okolo krku a opře si hlavu o jeho rameno. Je o dvě hlavy menší než otec a pořád si připadá – když je s otcem – jako malé dítě, které potřebuje, aby se o něj jeho milující rodič staral. Pan Yamato se trošku skloní a políbí svého synka do vlasů. Chytne ho pod zadkem a vyzvedne do výšky, Kira instinktivně obtočí své nohy okolo jeho pasu.
„Ty nebudeš jen ležet, budeš totiž spát,“zašeptá mu do ucha a nese ho do pokoje.
„Ale já už nechci být v posteli, vždyť tu nemam ani televizi,“zamumlá.
„Tak chceš do obýváku na gauč?“Kira přikývne a jeho otec se s ním otočí a nese ho do velkého obývacího pokoje, posadí ho na velký gauč a jde mu pro přikrývky. Chlapec si mezitím zapne televizi a následně i satelit. Usadí se a dívá na nějaká krimi seriál. Jeho otec přijde, donutí ho si lehnout, polštář mu dá pod hlavu a přikryje ho. Pohladí Kiru po vlasech a jde do kuchyně udělat něco k obědu. Chlapec se dívá na to, jak nějaký vlčák porazil na zem nějakýho zloděje a pak si na něj sedl a vrčel, mezitím tam přiběhl nějaký chlap a řekl:,,Výborně, Rexy,“odstrčí jemně psisko pryč a hrubě zvedne toho zloděje, otočí ho k sobě zády a dá mu náramky. Kira to znuděně přepne na jiný kanál, kde dávají nějakou soutěž s názvem:,,Jsi tak blbý jak vypadáš?‘‘ tak to zase přepnul, konečně dávali něco pořádnýho, chlapec se díval na svůj oblíbený seriál:,,Hvězdná Brána‘‘ tady ten díl ještě neviděl, sledoval, jak Goaudi (nevím, jak se to píše) unesli Jaksona a něco po něm chtěli (trošku si vymýšlím, myslím, že únos Jaksona nikdy nebyl :D i když párkrát něco asi bylo :D), ležel zmlácený na zemi, když pro něj přišli pomocníci a tak dále, Kira to zaujatě pozoroval. Když to skončí, tak je trošku smutný, protože zjistil, že po tutom mají dávat nějakou blbou telenovelu. Vztekle vypne televizi a pohodlně si lehne, za pár minut usne.
Pan Yamato k němu přijde, sedne si vedle něj a zadívá se na něj, až moc se snaží ovládat se, ale nejde to, jednou nastane čas, kdy se neudrží. Skloní se nad Kiru a políbí ho na čelo. Kira se zavrtí, a i něco zamumlá, obejme otce okolo pasu a nevědomky, si dá hlavu do jeho klína.
‚Ach, Kiro. Co mi to děláš? Víš, jak mě mučíš? Jednou mě zníčíš svou nevinností.‘ pomyslí si a pohladí chlapce po vlasech, ještě štěstí, že mají ten vícedílný gauč, jinak by se tu Kira hrozně lámal. Pozoroval chlapce, jak klidně oddychuje a při spánku se krásně usmívá. Sáhl mu na čelo, pořád má teplotu, zamračil se. Sundal jeho hlavu ze svého klína a šel pro obklady. Dal chlapci na čelo. Kira se trošku začal třást, ale jak si zvykl, tak přestal.
>><<
Kira po dvou týdnech doma jde do školy, no, jde, jeho otec ho tam odvezl s tím, že nechce, aby někde při cestě omdlel. Chlapec se rozloučil a šel do školy. Šel do třídy, kde si sedl do lavice, připravil si na první hodinu. Měli japonštinu a na tu měli nového učitele. Yataro vejde do třídy a jeho pohled padne na mladého Yamata. Který sedí v lavici a dívá se z okna. Je krásný, to musí uznat, ale poněkud zamlklý, když sleduje jeho spolužáky, kteří blbnou ve třídě, ale on sedí, jediný sedí v lavici a kouká z okna. Vlasy mu padají do čela a tmavé oči se zabodávají někam ven, zřejmě na parkoviště, nebo do města. Zazvoní, všichni studenti usednou do svých míst, pozdraví se s učitelem a začne hodina – Kira celou dobu nevnímá.
„Pane Yamato, škola není od toho, aby jste v ní nic nedělal,“Kira nadskočí a podívá se na svého učitele, ano, i on se jednou zjevil v jeho snech.
„Omlouvám se, jen jsem trochu unavený,“omluví se.
„Byl jste doma čtrnáct dní, co jste celou tu dobu dělal?“Yataro trošku zvýšil hlas a Kira se nepatrně přikrčil, celá třída se rozesmála.
„Ticho!“zakřičí Yataro a třída zmlkne. Yatari se podívá na Kira, který tam sedí jak hromádka neštěstí. Byl zmatený, z toho co slyšel, tak Kira byl na základní škole pořádný rebel a až na střední se z něj stala šedá myš. Zamračil se.
„Dobrá, pane Yamato, po škole se dostavte ke mně do kabinetu,“oznámí a jde k tabuli. Kira svůj pohled zase nasměruje k oknu. Když skončí japonština, tak mají matematiku – předmět, který Kira ze srdce nenávidí – připraví si na ten hnusný předmět a jde na toalety. Ale to neměl, jsou tam kluci ze čtvrtého ročníku, kteří jsou na něm zasedlí. Rychle zapadne do kabinky, aby na sebe moc neupozorňoval, uleví si a vyjde z kabinky ven. Projde okolo Machiho, který ho chytí za loket a přitáhne si ho k sobě.
„Pusť mě,“snaží se vykroutit ocelovému sevření. Ale je to marný boj. Machi ho drží pevně a přitom si rozepíná poklopec. Sundá Kirovi kalhoty a čelem ho opře o umyvadlo. Kira je strachy bez sebe. Srthl z mladšího chlapce kalhoty a pak trenky. Nasadí si kondom a prudce zasune do mladíka. Kira zakřičí bolestí. Roztřese se po celém těle. Bolí to, proč? Proč se to děje? Co komu provedl? Tak co udělal? Když Machi skončil, tak hodil Kiru na zem a kopl do něj, rozesmál se a se smíchem odešel. Kira se stočil do klubíčka a tiše povzlykával, tohle bylo horší než ty sny, které se mu zdály. Tohle byla realnost ne žádný sny, i když děsivý sny. Zvedl se, vzal oblečení a zapadl do kabinky. Odmotal si velký kus toaletního papíru, otřel si sperma a krev. Oblékl si trenýrky a kalhoty, otřel si ještě ubrečený obličej, opláchl se a šel do třídy.
„Dobrý den,“pozdravil učitelku a snažil se tvářit normálně, ale nešlo to!
„No dobrý den, kdepak jste se zdržel, pane Yamato?“řekla přísná učitelka Kubiyashi.
„Na záchodě, bylo mi špatně,“odpoví a jde si sednout, učitelka mu sáhne na čelo.
„Máte teplotu, pojďte, odvedu vás na ošetřovnu, a zavolám vašemu otci,“řekne učitelka starostlivě.
„Do doby, než přijdu, udělejte si v učebnici cvičení padesát jedna na straně sto osmdesát šest. Je to opakování, zo by jste měli zvládnout,“řekne a odvádí mladíka na ošetřovnu, jenže Kira v polovině cesty omdlel.
„Proboha, co já tu teď s tebou mám dělat?“řekla si pro sebe. Vezme do ruky mobil a zavolá Yatarovi. Řekne mum že jeho student omdlel na chodbě, a že potřebuje pomoc ho dopravit na ošetřovnu. Yataro přišel za pár minut. Vzal chlapce do náruče a šel s učitelkou a chlapcem v náručí na ošetřovnu. Ošetřovatelka připravila chlapci postel, na kterou byl pak položen. Na čelo mu dala obklady a do pusy teploměr. Přikryla ho a šla zavolat jeho otci – oba profesory vyhnala.
Pan Yamato přijel pro svého syna do půl hodiny, vzal ho do náruče, odnesl do auta (ještě samozřejmě poděkoval) a odjedl se synem domů, on veděl, že ho ještě nemá pouštět. Odnese Kiru do postele a odejde.
Komentáře
Přehled komentářů
musím souhlasyt s holkama je to čím dál lepší tak další
www.may-darrell.wgz.cz
(May Darrellová (Tvoje SB), 29. 4. 2009 20:01)
Ahojky Lusio,
kapitolka byla suprová. Moc se ti povedla ;-) Jsem zvědavá na další ;-)
.......
(karol, 29. 4. 2009 17:51)super je to čím dál tím lepší už se nemůžu dočkat pokráčka
.....................
(akyra, 30. 4. 2009 16:34)